Malý životní restart

da_me

Když jsem ležel v horečkách blížících se čtyřicítce, měl jsem pocit, že se mi hlava každou chvíli rozletí do všech stran a jen jsem odpočítávál minuty do té doby než zabral paralen. Bylo mi dost blbě a přál jsem si jediné: abych to už měl za sebou, všechna ta šílenost skončila a já byl zase zdravý a fit. Zjistil jsem, že ve stavu déletrvající bolesti nepřestávám tak úplně myslet. Logicky mi mozek nadhodil sebezpytujícíc otázku: jak jsi mohl dopustit nakažení touhle šílenou nemocí?

Je zajímavé, že jsem jistě něco podobného prožil již předtím, vyvodil z toho pro svůj život důsledky, řídil se sebou stanovenými pravidly zdravého žití a nakonec z nich tak nějak polevil, cosi mi je podřídilo, pozohýbalo, odsměrovalo pryč.

I tentokráte jsem tedy označil v nejbližší minulosti příčiny svého stavu (v tu chvíli tuze bídného) a vytvořil si malý plán malých změn, které snad budou mít velký dopad na moje zdraví. Tu je tedy seznámek, který jsem vygeneroval, občas uvádím předchozí stav, důsledky atp.

DA LIST:

1) Budu víc spát

Budu spát v průměru (ale nejlépe pravidelně) minimálně 7 hodin denně a denní nashromážděný deficit z běžného osmihodinového spánku nepřesáhne 10 hodin. Tedy pokud budu v pondělí spát 4h, v úterý 4h, tak ve středu už musím naspat aspoň 5 hodin a v brzké době deficit 11 hodin dospat. Tak trošku matematická hříčka – ve skutečnosti jde jen o takový příklad jak bych rád spal – tento je extrémní, rád bych se každý den blížil co nejvíce osmihodinovému spánku.

Pokud však v dohledné době budu moct pár ulitých hodin dospat, proč ne, ALE nechci být únavou nepoužitelný – to je problém, protože při únavě jsem ztrácel chuť do práce, opouštěla mne kreativita – zkrátka energie chyběla. Situaci jsem řešil kávou a energydrinky k čemuž je další bod:

2) Coca cola, energy drinky a káva jen velmi vyjímečně

Coca cola a i jiné velmi slazené limonády sice fakt dobře chutnají (a mě Coca cola obzvlášť), ale jsou složené z cukru, chemie a sraček. Cola je perfektní na odrezování a v americe tím prej čistí krev ze silnic po bouračkách. Dětské zuby prý prefektně rozpouští. Způsobuje obezitu, kazí zuby, rozežírá rez… děkuji, nechci. Ideálně budu pít vodu nebo čaj.

Kafe mi nikdy moc nejelo a tak se pro dobití baterek energiťáky jevily jako příjemná alternativa. Pil jsem je a vypil jsem jich docela dost když jsem potřeboval zůstat dýl do noci soustředěný na práci (či na párty) nebo jsem po probdělé noci potřeboval zase fungovat přes den. Dost mi pomohly, díky za ně. Jelikož budu více spát, věřím, že je již nebudu potřebovat a pokud ano tak jen vyjímečně. Je to tedy spíš důsledek prvního bodu, ale jistá obava z dopadu samotného složení nápoje na moje zdraví tu taky je.

Káva taky není zdravá a taky ji snad už nebudu potřebovat.

3) Budu se víc hýbat

V posledních pár měsících jsem neměl moc příležitost a ani čas se věnovat nějakému sportu či pohybu. V zimním období budu pravidelně chodit na bazén (od nového roku) plavat a rád bych opět oprášil běžky – cesta nejmenšího odporu: na tyto sporty doma máme vybavení. Lyžování je samozřejmost, ale rád bych měl nějakou fyzičku, abych se po pár jízdách nerozpadl jako kostlivec. V klidných chvílích sám se sebou bych rád zkusil jógu.

4) Zamyslím se nad jídlem

Tady ještě úplně přesně nevím. Ale spatřil jsem tohle video a dost to se mnou pohlo. V současnosti přemýšlím, kde ten vyvolaný pohyb nakonec skončí. Je pravda, že když jíž ovoce a zeleninu, je to jedinej způsob jak si být jistej, že to jídlo nebylo předtím týraný.

5) Kouř?

Před nějakou dobou jsem vyhlásil bojkot cigaretovému kouři a odmítal jsem chodit tam, kde se kouří. Potíž je v tom, že mám mnoho přátel kuřáků a pokud se s nimi vídám pohromadě, většinou je to někde, kde se kouří a já jsem ta přizpůsobující-se menšina. Přeji mnoho štěstí jejich dobrovolné sebevraždě, ale rád bych toho byl ušetřen. Nicméně přátelé nakonec nad zdravím zvítězili a zakouřená místa ke společenským setkáním s nimi využívám.

K inhalaci bylin budu používat vaporizéru, který si pořídím – rozhlížím se po kvalitní kapesní verzi rozumné ceny – uvidíme.

A to je všechno! Vlastně jsou to jen takové základní do sebe zapadající body, které budu dodržovat a věřím, že mi to pomůže v mnoha směrech!

Budu čerstvej zdravej enviromentalistickej silák s plicema v oukeju. Hawk!

———–

Schopnost organizovat si čas a plnit úkoly mám (si dovedu tvrdit) na obstojné úrovni. Na prokrastinaci tak nějak nemám čas. Pokud by s ní chtěl někdo pomoci aby to zvládal (jako já), odkáži ho na předášku Petra Ludwiga: zde i se slajdy či jeho knihu (ta něco stojí), která však obsahuje víceméně myšlenky z té přednášky (ta je zadáčo a za hodinku Vám otevře oči, to budete koukat!): kniha tu.

Výtečná zeleninová polívka pro dva za 18,- Kč

P1250594

Potřebujeme: Vodu, zeleninu do polívky (balení z Kauflandu, cena 18,- Kč), sůl, něco v čem to uvaříme žejo..

Postup: Nakrájíme zeleninu a vaříme dokuď všecka zelenina nezměkne a nezačne to bejt poživatelný.

Ve dvou spráskáme. Přeju dobrou chuť!

Takže mí milí důchodci z celé Lesné, tu je další tip, jak ušetřit! Nezapomeňte to říct v autobuse Blažce, Božce a cestou z Bohunic i nebožce.

A teď vážně, je to fakt super polívka za pár peněz :)

Opravdu děláte to, co chcete?

Původní název měl být: Hlubokomyšlenková slátanina, ale asi by na to moc lidí nekliklo.

Dnešní svět je rozmanitý. V porovnání se světem před sto lety se možnosti, jak naložit se svým životem diametrálně rozmnožily. Pokud máte štěstí a narodíte se ve vyspělé zemi, kde z kohoutku teče studená a teplá voda, v obchodech je jídla, že nevíte které si koupit, a rodiče Vám dají kýžený prostor k sebevyjádření (a nepošlou Vás místo toho makat na pole), nic Vám nebrání vybrat si svou cestu životem. Pokud zanedbáme eventuélní částečný nátlak rodičů („Budeš prostě kovář jako já, děda, praděda, v naší rodina byli kováři odnepaměti a je to tradice – co na tom že jsi holka a chtěla bys bejt doktorka přírodních věd. Takovej patos!“) pak dříve nebo později – v období nazývaném mládí – dostaneme svůj život do svých rukou a je jen na nás, jak s ním naložíme.

Which.Way-350-x-320

Představte si teď svůj život jako souvislý seznam svých rozhodnutí. Tato rozhodnutí částečně utváří to, jak žijete. Dalším koláčem toho, co se s Vámi děje jsou rozhodnutí ostatních lidí. Rozhodnutí všech lidí se nevzájem ovlivňují (neexistuje akce bez reakce). Pro rýpaly uveďme že Váš život ovlivní i víceméně náhodné jevy (jako třeba zdravotní potíže, počasí, pohnutky domácích mazlíčků a zvířat obecně, pád meteoritu, atp. – nezabíhejme daleko od podstaty). Pokud by někdo věděl, jak se rozhodne každý člověk na planetě v jakékoliv situaci, věřím, že by mohl celkem přesně předpovědět budoucnost. Ale to je vedlejší.

Pozvolna jsem Tě, vážený čtenáři, navedl na přemýšlecí vlnu. V tomto krátkém odstavečku jen připojím chytrou teplou větu: Důkladně si rozmysli, jak naložíš s časem, který ti byl dán, ale nepromarni ho stálým rozmýšlením místo aby sis ho užíval plnými doušky!

Hů! A teď k věci: Jak jsem již říkal – možnosti lidí se zmnohonásobily. Mám však dojem, že zatím jich lidé neumí dobře využít. Žijeme v době nových technologických vymožností, nových myšlenek, nových pohledů na svět, nových názorů a hlavně: nevídaných možností, jak se svým životem naložit! Myslím si, že až příliš silně se v lidech drží dávno přežité předsudky a myšlenkové pochody („Však tak se to dycky dělalo, měli by tě asi za blázna, kdybys to dělal jinak.“). Byla by škoda si odepřít dělat nevídané věci, tak jak to chcete, jen z obavy „Co by na to řekli lidé okolo“. Dav okolo, jak už kdejaký psychonebosociolog říkal, je náš nějvětší policajt. Co by tomu asi maminka řekla, kdybych si půlku hlavy vyholila a druhou nabarvila na růžovo? – Jen příklad.

Bojí se lidé, že budou ukamenováni davem, když něco udělají jinak než dav? Nemyslím si, ale je jich málo – tím se paradoxně stávají snadným terčem davu a dav pak má pocit, že je správné držet jako dav a každého mimoběžníka podezřívat z přečinu proti zdravému rozumu. Nejde o to postavit se většinové společnosti, vzdorovat, hlásat moudra a plivat na vše okolo, jako na špatné. Myšlenka toho „být jiný“ je skryta v hromadě věcí: Především odstranění nesmyslných předsudků a bariér, které v sobě lidé mají. Dále pak si myslím, že většinová společnost si neumí příliš naslouchat, že si každý křičí to své a cokoliv mimořádného a nevšedního zdá se býti divné a nechtěné.

Současný životní model průměrného účastníka davu by mohl být asi takovýto: Narodil jsem se, vyvíjel jsem se, chodil jsem do školky, na základku a pak na gympl nebo střední školu. Šel jsem na vysokou nebo taky třeba ne, našel jsem si práci asi tak na dojíždění do 50km od baráku, nic moc, žádná sláva ale co se dá dělat, prachy potřebuju. Potkám super partnera, berem si hypotéku na barák, máme dvě děti a vůbec by nám nepřišlo divný, kdyby takhle žily i ty naše děti. — Dál už bych to nerozvíjel, není to pro sdělení tohoto článku podstatné.

Položte si ale otázku – opravdu chcete žít takový život? Věřím že mnozí ano, pohodlně bez přemýšlení, jak by to šlo udělat jinak, spokojeně až do smrti. Já mám však pocit, že na takovémto modelu je cosi útrpného, cosi svazujícího a zpátečnického. Neřeknu Vám jak, ale myslím, že život se dá pojmout všelijak! Co si jen dovedete představit! Přemýšlejte!

Žijeme v tolerantní zemi, kde není žádnou vyhláškou ani předpisem stanovené jak se česat a oblékat. V globálním měřítku žijeme v poměrně tolerantním světě, na kterém se můžeme víceméně svobodně pohybovat. A pokud něco nejde, vyvinuli jste málo snahy.

Vydejte se na cestu za svým štěstím, jak vám srdce s mozkem velí! Jednu velkou myšlenku však nezapomeňte, abyste se nestali jen vykřičeným pošukem, kterého opravdu dav určitě odsoudí. Nemyslete jen na sebe a své bohulibé životní poslání. Pomozte lidem pochopit Vaše úmysly, bavte se s nimi o všem možném, vpusťte je do svých myšlenek a (pokud nejsou uplně dutí) oni vás pustí ke svým. Zjistíte pak snadno, že každý člověk, byť se vám může zdát na první pohled hloupý, nesympatický, odpudivý nebo úplně blbý, má v sobě něco svého, co vám skrytě chce předat. A kdyby ne, uděláte radost, když ho vyslechnete – neubyde Vás. A když by bylo nejhůř, aspoň se poučíte, že tak vygumovaný jako on skončit nechcete. Pomáhejte lidem - někdy se to může zdát jako řehole, ale vrátí se Vám to.

Štěstí totiž musí být sdíleno. Málokdo by se dokázal radovat je tak sám jako trosečník na pustém ostrově – dokud bude člověk sám, nikdy nebude šťastný. A proto se mějte rádi, naslouchejte si a bla bla bla.. taková ta teplá slova, která však mají větší váhu, než všechno okolo ;-)

Nebudu snad ani zmiňovat, že náš čas zde je omezený. Pokud budete třeba 9 let studovat nějaký obor, abyste pak měli skvělou práci, věřte, že tímto studiem strávíte pravděpodobně víc než 10% doby svého života a to není málo. Tak pečlivě přemítejte a přemýšlejte, čas běží, hodiny tikají.

Jeden chlapík, se kterým jsme se zakecali po cestě z tábora na parkovišti, nám po chvíli povídání o tom, že děláme tábory pro děti, dobrovolně a ještě si za to platíme, sdělil zajímavou myšlenku. Říkal, že ve světě to chodí tak, že někteří lidé dělají za jiné. Chápal bych to tak, že jsou lidé, kteří dobrovolně vkládají do společnosti svou práci, jako službu pro ni. Je to miminálně zajímavý pohled.

Velice stručně a stroze shrnuto: Inspirujte se, dělejte věci co chcete dělat a dělejte je pořádně, dělejte je pro lidi okolo – buďte (budete?) šťastní!

Děkuji za přečtení, snad jsem ve Vás zanechal víc, než jen ztrátu času nad další nesmyslnou slátaninou.