Když jsem se poprvé setkal s cigaretami, bylo mi asi patnáct, byl jsem samostatnej a řídil jsem si už svůj život po svým. Nejdřív jsem svým spolužákům, kteří mě naučili kouřit, vůbec nevěřil, nechtělo se mi věřit, že je to až tak hustý. Jenže bylo, bylo to opravdu skvělé. Pocit z prvních pár potahů byl jedinečný – chtělo se mi blejt. Po čase si moje tělo zvyklo příjmat cigarety a můj život se od té doby stal lepším. Jako správnej dospělák, jak vystřiženej z americkýho filmu, postupně jsem zvládl si úspěšně navyknout kouřit asi půl krabičky denně. Nádherným smradem tabáku voněl můj dech, mé ruce, mé vlasy a všechno mé oblečení. V zakouřené hospodě jsem byl ve svém živlu, někdy jsem tam pálil skoro jednu od druhé. Stál jsem si za tímto svým zvykem a každého jsem uměl převědčit o tom, že to co dělám je správné. Cigarety plně nahradily téměř všechen sport a pohyb, který jsem dříve dělal – i při krátkém běhu se bolestivě rozkašlu a to dost cool hustým kašlem. Tímhle dost cool hustým kašlem jsem budil každé ráno celou mou rodinu. Má žena taktéž velmi kouří a jsem na ni hrdý, postupem času se zlepšuje a kouří více a více. Nyní již všechny naše děti kouří cigarety, včetně 13ti-leté Amálky, ale myslím, že se ještě stydí nám to přiznat, je přece jenom ještě docela malá. Jsem na ně opravdu hrdý. Chtě jsem dříve ještě jedno dítě, ale kvůli cigaretám se nám to již nepovedlo. Od mala jsem je seznamoval s cigaretovým kouřem a budoval v nich s pílí závisost na nikotinu. O osvětu se snažím i na veřejnosti. Na veřejných místech, kde není kouření zakázáno, obšťastňuji nádherným cigaretovým smradem všechny okolo, od batolat přes teenagery až po seniory. Před nástupem do prostředku hromadné dopravy silně potáhnu a obšťastním všechny lidi výdechem až vevnitř vozidla, aby se mohli radovat se mnou. Radostnou stopu své záliby neopomenu zanechat v podobě nedopalku umístěného přesně v místě, de jsem kouřil, nebo nedbalým a stylovým cvnknutím do kaluže, do silnice nebo do sněhu (líbí se mi hromádky nedopalků rozeseté na nejrůznějších místech, je pěkné vědět, kde se vyskytují lidé, podobně hrdě smýšlející). Jsem skromný a učím tak i své děti. Mohl jsem jim pod stromeček nadělit nové kolo nebo hodinky, rozhodl jsem se, že bude ale většího prospěchu, pokud peníze prokouřím. Jako otec rodiny musím přece nést zodpovědnost. Nyní už jsem hodně starý, takřka chlap nad hrobem. Táhne mi na padesát a má kuřácká záliba vytvarovala na mém těle řadu rozličných sexy vrásek, má kůže jakoby zežloutla. Táhne mi na padesát a nad hrobem zpětně hodnotím svůj život. Celý život jsem si přál, aby mě přejelo auto, nebo tramvaj, nakonec jsem se ale stejně dočkal slibované rakoviny. Tak snad umřu, moc bych si to přál.
…
„Prach jsi a v prach se obrátíš“ (Bible, Gn 3,19)
Epilog:
Závěr je vlastně tak prostý: Je mi smutno, že mnoho mých přátel, a jsou to skvělí a báječní lidé, je více či méně závislých na droze jménem nikotin.Stát si mne ruce, mě to mrzí a dnes a denně přemýšlím, jak lidi přimět k tomu, aby toho nechali. Diskuse a argumenty nemají cenu, nikdy žádného kuřáka neukecám, s tím jsem se smířil. Člověk závislý na cigaretách je schopen svůj zcela prokazatelně hloupý, zbytečný, okolí obtěžující, zdraví ničící, peníze zbytečně tratící zlozvyk hájit, dokonce snad i za něj bojovat. Vypadá to všechno tak banálně a přitom není. Kdyby přijeli na naši zemi mimozemšťané, jistě by se velmi, stejně jako já, podivili: Co to ti lidi dělají? Vdechují jedovatý kouř z něčeho, za co utrácí peníze, čili platí si za to, že si ničí zdraví? Je to asi jako pronajmout si parcelu na vrcholku nechutné skládky. Nebo tak něco.
Omluva:
Tímto bych se chtěl omluvit všem kuřákům, které jsem zranil, naštval, urazil, nařknul. Jestli jste rozrušení, neváhejte si zapálit jednu na uklidněnou.
Tímto bych se ještě chtěl jménem všech kuřáků (nikdo neříká, že to nemůžu udělat) omluvit všem nekuřákům a sobě, kterým jsme my (kuřáci – já ne, ale nyní hovořím jejich jménem, tak tedy .. kuřáci) způsobili jakékoliv nepohodlí, omlouvám se, jestli jsme znečistili svým nedopalkem veřejný prostor, omlouvám se, jestli jsme vám zasmradili vaši oblíbenou restaruraci, zkrákta omlouváme se. Omlouvání a ohledy nám moc nejdou, ale zkoušíme to. Trápí nás naše závislost a toto naše postižení, a tak se vám, milí nekuřáci omlouváme. Víme, že to přijmete, protože vy to umíte.