5 problémů brněnské dopravy

Upozornění: Autor si v článku nebere servítky. Nevhodné pro citlivé povahy, obsahuje hrubé výrazivo.

Úvodem bych rád nastínil, že jezdím autem poměrně často. Ne z vlastní pohodlnosti, ale protože tak trochu podnikám v malé autodopravě. Pokud můžu, využiju kolo nebo MHD. Po nějaké době se mi nahromadilo více myšlenek a tak jsem sepsal tento možná zbytečně dlouhý článek.

1.     Moc aut

Je tu zkrátka příliš mnoho aut. Jakožto rozvinutý stát bohatneme (nebo si půjčujeme) a kupujeme si další a další auta. A proč ne? Kdo na to má, tak si koupí auto, na tom není nic až tak špatného. Ale kdo má na auto, ten je ochoten část svých příjmů investovat i do jeho každodenního provozu. Z čisté pohodlnosti. Je to o svědomí lidí a přesto je to stejně přirozené, jako si vydloubnout v šalině šušeň z nosa. S vyššími příjmy je těžké si nezvýšit životní standard – jistě jste to v minulosti zažili, když se Vám na účtu zvyšují cifry, je prostě těžké je tam nechat tak ležet. A tak lidi jezdí autama a nadávají na ucpaný silnice. Nebo taky ne, já nenadávám. Množství aut je věc, která se dá těžko změnit, ale kdyby se chtělo, tak to jde a už dávno to tak nějak je. Ve většině aut veze jen sám sebe řidič a v už tak zbytečně naducaném SUV se veze další kubík vzduchu, ten se ale má. Nejde však o to zaplnit místo v autě, ale vůbec na individuální přepravu auto nepoužít. Řešením je kolo, nebo aspoň skůtr. Já používám kolo, ale při panické hrůze, kterou by leckdo nepřežil kličkujíc v těch zácpách a provozu, bych si klidně koupil skůtr nebo babetu. Když jedu jen navštívit babičku na druhý konec Brna, bylo by to o dost pohodlnější.

Je třeba pochopit, že stávající šířku ulic pravděpodobně v blízkém časovém horizontu cca 100 let nerozšíříme a tak je potřeba s místem nakládat nějak smysluplně a hospodárně. To se neděje.

2.     Debilní přístup k cyklistice

Bylo už napsáno mnoho, ale je třeba to zmínit. Kolem a kolem v Brně neexistuje žádný racionální přístup k cyklistice. Cyklista je nikým nevolený podčlověk, který zavazí autům. Na cyklostezky není místo, všude, kde se dalo, se ulice zaplnila dalšími pruhy a parkovišti. Ukrojit pruh silnice pro cyklisty, kteří by nerušeně projížděli okolo stojící kolony (která by se tím ku nasrání automobilistů a pro účel jejich přesedlání do sedel a tím taktéž snížení obezity obyvatelstva – sledujte kolik by to mělo skvělých pozitiv!) se zdá jako nemožná věc.

Nějaká banda idiotů vymyslela, že mezi devátou ranní a pátou odpolední (tuším) se nesmí na kole do centra města. To je přinejmenším absurdní – jezdí tam šaliny, auta, taxíky, policajti, dodávky a člověk který své vozidlo pohání svou silou je mnohdy trapně zastaven dementními příslušníky Městapa, co nemaj nic lepšího na práci než vymáhat dodržování tohoto dementního nařízení. Pokud se v pěší zóně dovedou nechaoticky pohybovat auta, šaliny atp., proč by nemohlo být stanoveno, jak se mají pohybovat cyklisti, např. namalovat pruh atp. – s chutí bych jej hrdě využil.

A tak jsou motoristé nervní z všudypřítomně kličkujících cyklistů. I motoristé by měli nějak podpořit cyklisty, aby měli své pruhy a cyklostezky a nesmrděli jim na silnicích.

3.     Čechistický když oni tak já přístup řidičů

To, co dělá zvláště městským Brněnským řidičům problém, je dodržovat zákony. Sáhněme si do svědomí. Problém je, že to dělají všichni, tak nějak se to stalo standardem. Někdy může drobná oklika zákona trochu pomoct či dopravu urychlit. Většinou to však příliš nepomůže. Řidiče můžeme dělit na dvě části. Na ty, co spěchají, porušují předpisy a jsou vychcaní a na ty, co nespěchají, dodržují předpisy a jsou nasraní. Tyhle dvě skupiny mezi sebou vedou vědomou válku. Já se snažím držet někde u středu. Občas spěchám, občas ne, tak různě. Také porušuji kdejaký předpis, stejně jako ostatní nejezdím 50, nýbrž 60 či více, jak to kde prostor umožňuje. Je jasné, že šedesátka v tom novým tunelu je blbost, taky tam nikdo 60 nejezdí. Nikdo, tu se rychle přizpůsobí i cizinci a vesničani.

Někdy si místní spěchaví naopak hrají na zmatené vesničany a i když ví, že ta dlouhá fronta směřuje do odbočovacího pruhu, kde taktéž budou odbočovat, předjedou tu kolonu v jiném pruhu a pak se tam vserou na myšku před pomaleji se rozjíždějící se řidiče, nebo je nějaký dobrák (vůl) pustí. A pak se tváří jakože aha, já nevěděl, že tady ty pruhy tak jsou, nebo uhni – nasrat – spěchám. Tradá, na co stát frontu? Vždycky, vždycky se tam je možné dostat. Jednou jsem to v rámci spěchání taktéž udělal, chce to jen trochu cviku, ale je to dost nefér.

Snažím se zachovat plynulost provozu a tak, pokud nespěchám, nehrnu se na maximum k semaforu, na kterým z dálky svítí červená a jelikož tu jedu už po stý tak už vím, že ještě dlouho tam svítit bude, protože vím, jak ty semafory navazují. Tak si jedu tak třicet, že mi to akorát vyjde. Mezitím mě předjedou spěchavci a vytvoří malou frontu u semaforu. Příliš si nepomohli, ale plynulá jízda je ta tam. Inu, kdo spěchá, na spotřebu a nějakou plynulost moc nehledí.

4.     Chodci

Někdy nadneseně trousím, že chodci by se měli zakázat. Chodci, obzvláště neřidiči a důchodci, mají pocit svatého práva kdykoliv vstoupit na silnici a nebýt při tom přejetý. Na přechodu i mimo něj, s rozhlédnutím se, i bez něj. Problémem je, že přechody fungují jako křižovatky s hlavní a vedlejší cestou. A ta hlavní je zde přechod. Chodci se trousí po jednom či malých houfech a chudák každé druhé auto musí přibrzdit či zastavit a počkat, poté se zase rozjet a sledovat v zrcátku jak dalšímu kolegovi za ním vlezla hned co projel na přechod nějaká další spěchající osoba.

Řešení této situace, které je již dlouhá léta západu známé, jsou semafory pro chodce. Neříkám, že v Brně nejsou. Jsou, ale je jich žalostně málo. Chodci pak narušují plynulost dopravy a jako vedlejší efekt si znečišťují ovzduší ještě o něco víc, protože rozjížděním aut se spotřebuje více benzínu, než když by ta auta jen projela.

Děsná je situace např. před fakultou stavební VUT na Veveří. Jsou zde za sebou tři přechody, kde se celý den trousí lidi.

5.     Městapo

= Městská policie Brno. Jejich revírem jsou Brněnské ulice, jejich tempo je vycházkové, jejich cílem jsou (kromě cyklistů projíždějících pěší zónou) špatně parkující auta, zejména pak stojící částečně na chodníku, na blikačky, přes den u kolejí, moc blízko u přechodu a hlavně těch, které nikomu nezavazí. Jejich oblíbenými lokalitami jsou Pekařská a Údolní. Jejich IQ je na bodu zero.

Od mého kamaráda malý komentář k onomu stání u kolejí. Kamarád bydlí přímo na ulici Údolní. Auta by zde přes den neměla stát, protože kdyby došlo k ucpání tramvajového pásu šalinama, tak aby zde mohla projet rychlá záchranná služba, hasiči atp. Zde dochází pouze k debilnímu vymáhání tohoto zákonu za účelem pokut. Pochybuju, že by se někdy stalo, že by se tahle ulice zacpala na tramvajovém pásu natolik, že by zde sanitka neprojela. Co se však stane při odtahu vozu? Ono ten odtah chvíli trvá. Přijede odtahovka s vypaseným měšťákem a zastaví kde jinde, než na kolejích. Ten vyskočí z auta a zatímco pracovník odtahovky si chystá rameno, on si zapisuje, fotí atp. Pak se auto zakurtnuje, zvedne, naloží a odjede. Zabere to minimálně 10 minut. Za tu dobu na údolní projedou aspoň dvě šaliny a nějaký ten trolejbus. Respektive – neprojedou. Auta se začnou taktéž řadit do kolony a vytvoří se zde regulérní dopravní zácpa, ze které by byl určitě řidič sanitky nebo hasičského vozu velice šťasten, že mu tu Městapo tak uctivě vyklízí prostor. A to, co vybírají za odtah? Dva tisíce? Si dělaj prdel, ne?

Další vychytávkou pro obézní policisty je takové bílé auto – pickup – s nápisem Brněnské komunikace. To stává většinou na parkovištích nebo u přechodu. A jakmile někdo nezaplatí, nebo zastaví příliš blízko přechodu, veliký kus sádla v reflexní vestě se vyvalí z auta a hodí bloček za stěrač. Tak tráví svou směnu. Fuj.

Ještě jsem viděl, jak s úsměvem měšťák dal bloček přenosovému vozu České televize stojícím přímo před kinem Scala, kde bylo spoustu místa, nestál na chodníku ani nikde špatně, ničemu nezavazel. A ten zmrd s úsměvem nalepil nálepku. Počastoval jsem ho frajerem a smutně jsem jel dál.

 

Závěrem? Nevím, asi se budu muset stát primátorem a zbudovat ty pruhy pro cyklisty nebo co…

Malý životní restart

da_me

Když jsem ležel v horečkách blížících se čtyřicítce, měl jsem pocit, že se mi hlava každou chvíli rozletí do všech stran a jen jsem odpočítávál minuty do té doby než zabral paralen. Bylo mi dost blbě a přál jsem si jediné: abych to už měl za sebou, všechna ta šílenost skončila a já byl zase zdravý a fit. Zjistil jsem, že ve stavu déletrvající bolesti nepřestávám tak úplně myslet. Logicky mi mozek nadhodil sebezpytujícíc otázku: jak jsi mohl dopustit nakažení touhle šílenou nemocí?

Je zajímavé, že jsem jistě něco podobného prožil již předtím, vyvodil z toho pro svůj život důsledky, řídil se sebou stanovenými pravidly zdravého žití a nakonec z nich tak nějak polevil, cosi mi je podřídilo, pozohýbalo, odsměrovalo pryč.

I tentokráte jsem tedy označil v nejbližší minulosti příčiny svého stavu (v tu chvíli tuze bídného) a vytvořil si malý plán malých změn, které snad budou mít velký dopad na moje zdraví. Tu je tedy seznámek, který jsem vygeneroval, občas uvádím předchozí stav, důsledky atp.

DA LIST:

1) Budu víc spát

Budu spát v průměru (ale nejlépe pravidelně) minimálně 7 hodin denně a denní nashromážděný deficit z běžného osmihodinového spánku nepřesáhne 10 hodin. Tedy pokud budu v pondělí spát 4h, v úterý 4h, tak ve středu už musím naspat aspoň 5 hodin a v brzké době deficit 11 hodin dospat. Tak trošku matematická hříčka – ve skutečnosti jde jen o takový příklad jak bych rád spal – tento je extrémní, rád bych se každý den blížil co nejvíce osmihodinovému spánku.

Pokud však v dohledné době budu moct pár ulitých hodin dospat, proč ne, ALE nechci být únavou nepoužitelný – to je problém, protože při únavě jsem ztrácel chuť do práce, opouštěla mne kreativita – zkrátka energie chyběla. Situaci jsem řešil kávou a energydrinky k čemuž je další bod:

2) Coca cola, energy drinky a káva jen velmi vyjímečně

Coca cola a i jiné velmi slazené limonády sice fakt dobře chutnají (a mě Coca cola obzvlášť), ale jsou složené z cukru, chemie a sraček. Cola je perfektní na odrezování a v americe tím prej čistí krev ze silnic po bouračkách. Dětské zuby prý prefektně rozpouští. Způsobuje obezitu, kazí zuby, rozežírá rez… děkuji, nechci. Ideálně budu pít vodu nebo čaj.

Kafe mi nikdy moc nejelo a tak se pro dobití baterek energiťáky jevily jako příjemná alternativa. Pil jsem je a vypil jsem jich docela dost když jsem potřeboval zůstat dýl do noci soustředěný na práci (či na párty) nebo jsem po probdělé noci potřeboval zase fungovat přes den. Dost mi pomohly, díky za ně. Jelikož budu více spát, věřím, že je již nebudu potřebovat a pokud ano tak jen vyjímečně. Je to tedy spíš důsledek prvního bodu, ale jistá obava z dopadu samotného složení nápoje na moje zdraví tu taky je.

Káva taky není zdravá a taky ji snad už nebudu potřebovat.

3) Budu se víc hýbat

V posledních pár měsících jsem neměl moc příležitost a ani čas se věnovat nějakému sportu či pohybu. V zimním období budu pravidelně chodit na bazén (od nového roku) plavat a rád bych opět oprášil běžky – cesta nejmenšího odporu: na tyto sporty doma máme vybavení. Lyžování je samozřejmost, ale rád bych měl nějakou fyzičku, abych se po pár jízdách nerozpadl jako kostlivec. V klidných chvílích sám se sebou bych rád zkusil jógu.

4) Zamyslím se nad jídlem

Tady ještě úplně přesně nevím. Ale spatřil jsem tohle video a dost to se mnou pohlo. V současnosti přemýšlím, kde ten vyvolaný pohyb nakonec skončí. Je pravda, že když jíž ovoce a zeleninu, je to jedinej způsob jak si být jistej, že to jídlo nebylo předtím týraný.

5) Kouř?

Před nějakou dobou jsem vyhlásil bojkot cigaretovému kouři a odmítal jsem chodit tam, kde se kouří. Potíž je v tom, že mám mnoho přátel kuřáků a pokud se s nimi vídám pohromadě, většinou je to někde, kde se kouří a já jsem ta přizpůsobující-se menšina. Přeji mnoho štěstí jejich dobrovolné sebevraždě, ale rád bych toho byl ušetřen. Nicméně přátelé nakonec nad zdravím zvítězili a zakouřená místa ke společenským setkáním s nimi využívám.

K inhalaci bylin budu používat vaporizéru, který si pořídím – rozhlížím se po kvalitní kapesní verzi rozumné ceny – uvidíme.

A to je všechno! Vlastně jsou to jen takové základní do sebe zapadající body, které budu dodržovat a věřím, že mi to pomůže v mnoha směrech!

Budu čerstvej zdravej enviromentalistickej silák s plicema v oukeju. Hawk!

———–

Schopnost organizovat si čas a plnit úkoly mám (si dovedu tvrdit) na obstojné úrovni. Na prokrastinaci tak nějak nemám čas. Pokud by s ní chtěl někdo pomoci aby to zvládal (jako já), odkáži ho na předášku Petra Ludwiga: zde i se slajdy či jeho knihu (ta něco stojí), která však obsahuje víceméně myšlenky z té přednášky (ta je zadáčo a za hodinku Vám otevře oči, to budete koukat!): kniha tu.

Výtečná zeleninová polívka pro dva za 18,- Kč

P1250594

Potřebujeme: Vodu, zeleninu do polívky (balení z Kauflandu, cena 18,- Kč), sůl, něco v čem to uvaříme žejo..

Postup: Nakrájíme zeleninu a vaříme dokuď všecka zelenina nezměkne a nezačne to bejt poživatelný.

Ve dvou spráskáme. Přeju dobrou chuť!

Takže mí milí důchodci z celé Lesné, tu je další tip, jak ušetřit! Nezapomeňte to říct v autobuse Blažce, Božce a cestou z Bohunic i nebožce.

A teď vážně, je to fakt super polívka za pár peněz :)

Opravdu děláte to, co chcete?

Původní název měl být: Hlubokomyšlenková slátanina, ale asi by na to moc lidí nekliklo.

Dnešní svět je rozmanitý. V porovnání se světem před sto lety se možnosti, jak naložit se svým životem diametrálně rozmnožily. Pokud máte štěstí a narodíte se ve vyspělé zemi, kde z kohoutku teče studená a teplá voda, v obchodech je jídla, že nevíte které si koupit, a rodiče Vám dají kýžený prostor k sebevyjádření (a nepošlou Vás místo toho makat na pole), nic Vám nebrání vybrat si svou cestu životem. Pokud zanedbáme eventuélní částečný nátlak rodičů („Budeš prostě kovář jako já, děda, praděda, v naší rodina byli kováři odnepaměti a je to tradice – co na tom že jsi holka a chtěla bys bejt doktorka přírodních věd. Takovej patos!“) pak dříve nebo později – v období nazývaném mládí – dostaneme svůj život do svých rukou a je jen na nás, jak s ním naložíme.

Which.Way-350-x-320

Představte si teď svůj život jako souvislý seznam svých rozhodnutí. Tato rozhodnutí částečně utváří to, jak žijete. Dalším koláčem toho, co se s Vámi děje jsou rozhodnutí ostatních lidí. Rozhodnutí všech lidí se nevzájem ovlivňují (neexistuje akce bez reakce). Pro rýpaly uveďme že Váš život ovlivní i víceméně náhodné jevy (jako třeba zdravotní potíže, počasí, pohnutky domácích mazlíčků a zvířat obecně, pád meteoritu, atp. – nezabíhejme daleko od podstaty). Pokud by někdo věděl, jak se rozhodne každý člověk na planetě v jakékoliv situaci, věřím, že by mohl celkem přesně předpovědět budoucnost. Ale to je vedlejší.

Pozvolna jsem Tě, vážený čtenáři, navedl na přemýšlecí vlnu. V tomto krátkém odstavečku jen připojím chytrou teplou větu: Důkladně si rozmysli, jak naložíš s časem, který ti byl dán, ale nepromarni ho stálým rozmýšlením místo aby sis ho užíval plnými doušky!

Hů! A teď k věci: Jak jsem již říkal – možnosti lidí se zmnohonásobily. Mám však dojem, že zatím jich lidé neumí dobře využít. Žijeme v době nových technologických vymožností, nových myšlenek, nových pohledů na svět, nových názorů a hlavně: nevídaných možností, jak se svým životem naložit! Myslím si, že až příliš silně se v lidech drží dávno přežité předsudky a myšlenkové pochody („Však tak se to dycky dělalo, měli by tě asi za blázna, kdybys to dělal jinak.“). Byla by škoda si odepřít dělat nevídané věci, tak jak to chcete, jen z obavy „Co by na to řekli lidé okolo“. Dav okolo, jak už kdejaký psychonebosociolog říkal, je náš nějvětší policajt. Co by tomu asi maminka řekla, kdybych si půlku hlavy vyholila a druhou nabarvila na růžovo? – Jen příklad.

Bojí se lidé, že budou ukamenováni davem, když něco udělají jinak než dav? Nemyslím si, ale je jich málo – tím se paradoxně stávají snadným terčem davu a dav pak má pocit, že je správné držet jako dav a každého mimoběžníka podezřívat z přečinu proti zdravému rozumu. Nejde o to postavit se většinové společnosti, vzdorovat, hlásat moudra a plivat na vše okolo, jako na špatné. Myšlenka toho „být jiný“ je skryta v hromadě věcí: Především odstranění nesmyslných předsudků a bariér, které v sobě lidé mají. Dále pak si myslím, že většinová společnost si neumí příliš naslouchat, že si každý křičí to své a cokoliv mimořádného a nevšedního zdá se býti divné a nechtěné.

Současný životní model průměrného účastníka davu by mohl být asi takovýto: Narodil jsem se, vyvíjel jsem se, chodil jsem do školky, na základku a pak na gympl nebo střední školu. Šel jsem na vysokou nebo taky třeba ne, našel jsem si práci asi tak na dojíždění do 50km od baráku, nic moc, žádná sláva ale co se dá dělat, prachy potřebuju. Potkám super partnera, berem si hypotéku na barák, máme dvě děti a vůbec by nám nepřišlo divný, kdyby takhle žily i ty naše děti. — Dál už bych to nerozvíjel, není to pro sdělení tohoto článku podstatné.

Položte si ale otázku – opravdu chcete žít takový život? Věřím že mnozí ano, pohodlně bez přemýšlení, jak by to šlo udělat jinak, spokojeně až do smrti. Já mám však pocit, že na takovémto modelu je cosi útrpného, cosi svazujícího a zpátečnického. Neřeknu Vám jak, ale myslím, že život se dá pojmout všelijak! Co si jen dovedete představit! Přemýšlejte!

Žijeme v tolerantní zemi, kde není žádnou vyhláškou ani předpisem stanovené jak se česat a oblékat. V globálním měřítku žijeme v poměrně tolerantním světě, na kterém se můžeme víceméně svobodně pohybovat. A pokud něco nejde, vyvinuli jste málo snahy.

Vydejte se na cestu za svým štěstím, jak vám srdce s mozkem velí! Jednu velkou myšlenku však nezapomeňte, abyste se nestali jen vykřičeným pošukem, kterého opravdu dav určitě odsoudí. Nemyslete jen na sebe a své bohulibé životní poslání. Pomozte lidem pochopit Vaše úmysly, bavte se s nimi o všem možném, vpusťte je do svých myšlenek a (pokud nejsou uplně dutí) oni vás pustí ke svým. Zjistíte pak snadno, že každý člověk, byť se vám může zdát na první pohled hloupý, nesympatický, odpudivý nebo úplně blbý, má v sobě něco svého, co vám skrytě chce předat. A kdyby ne, uděláte radost, když ho vyslechnete – neubyde Vás. A když by bylo nejhůř, aspoň se poučíte, že tak vygumovaný jako on skončit nechcete. Pomáhejte lidem - někdy se to může zdát jako řehole, ale vrátí se Vám to.

Štěstí totiž musí být sdíleno. Málokdo by se dokázal radovat je tak sám jako trosečník na pustém ostrově – dokud bude člověk sám, nikdy nebude šťastný. A proto se mějte rádi, naslouchejte si a bla bla bla.. taková ta teplá slova, která však mají větší váhu, než všechno okolo ;-)

Nebudu snad ani zmiňovat, že náš čas zde je omezený. Pokud budete třeba 9 let studovat nějaký obor, abyste pak měli skvělou práci, věřte, že tímto studiem strávíte pravděpodobně víc než 10% doby svého života a to není málo. Tak pečlivě přemítejte a přemýšlejte, čas běží, hodiny tikají.

Jeden chlapík, se kterým jsme se zakecali po cestě z tábora na parkovišti, nám po chvíli povídání o tom, že děláme tábory pro děti, dobrovolně a ještě si za to platíme, sdělil zajímavou myšlenku. Říkal, že ve světě to chodí tak, že někteří lidé dělají za jiné. Chápal bych to tak, že jsou lidé, kteří dobrovolně vkládají do společnosti svou práci, jako službu pro ni. Je to miminálně zajímavý pohled.

Velice stručně a stroze shrnuto: Inspirujte se, dělejte věci co chcete dělat a dělejte je pořádně, dělejte je pro lidi okolo – buďte (budete?) šťastní!

Děkuji za přečtení, snad jsem ve Vás zanechal víc, než jen ztrátu času nad další nesmyslnou slátaninou.

Co mě v poslední době zaujalo

Tu bych jen nahodil pár článků či přednášek, které mě v poslední době zaujaly. Budu průběžně přidávat.

Ekonomický psycholog Dan Areily – O podvádění
Velice dobré, poučné a vtipné povídání.

http://www.videacesky.cz/navody-dokumenty-pokusy/dan-ariely-o-podvadeni

Váš životní styl už nalajnovali jiní
O materialismu, životní úrovni a potřebách.

http://archetypal.cz/2013/your-lifestyle-has-already-been-designed/

Blázni, exoti, nebo šťastlivci? Češi, kteří se rozhodli žít jinak (a jeden Američan)
Lidi, kteří bydlení pojali nekonvenčně.

http://bydleni.idnes.cz/bydleni-na-vode-slamene-domy-d1n-/dum_osobnosti.aspx?c=A130802_170538_dum_osobnosti_web

traktorem do bulharské republiky

vyjel jsem traktorem do Bulgárie,
traktor mám od sestry Márie,
a blbost od pána boha,
zmaten jsa vzal jsem si roha.

zebral jsem stopaře mladého,
v dlani své měl něco tvrdého,
byla to lepkavá penny,
prsty měl odň ulepeny.

kdo mohl tušit v ten den,
že dlouho tak jede se do Bulharna,
zvlněný vzduch je vedrem,
v oblasti obzvlášť suchoparna.

Jeden film a ze pár krátkých snímků – inspirace – prokrastinace

Teplé léto, klid doma, něco na večer nebo na chvíli oddechu, co jsem pro vás vybral ;) Všechno jsou to snadno stravitelné a veselé snímečky!

7 let nevystoupil z auta

The Horribly Slow Murderer with the Extremely Inefficient Weapon

a film
Nádherná Zelená (CSFD 74%)

Mimozemšťanka Mila se stává dobrovolnicí, která se rozhodla navštívit planetu Zemi. Nikomu jinému se na ni na rozdíl od jiných planet letět nechce, protože Země je hrozná, ale přece jen už je to dvě stě let, co byla navštívená naposledy, takže by se tam někdo měl podívat. Mila proto přilétá do Paříže, a jediné, co má u sebe, jsou batikované šaty. Pomalu se začíná seznamovat s prapodivnou současnou společností, ve které se musí platit podivnými papírky, jídlo se nedá jíst, vzduch dýchat, každý je nemocný, ženy musejí používat jakési „rtěnky“, bez kterých by na ně ostatní lidé nebyli hodní.

Automobilisté, nezajeďte cyklistu.

Prosím a nabádám všechny řidiče automobilů,
buďte ohleduplní, pokud na své cestě potkáte člověka jedoucího na kole. Narozdíl od vás ve voze pevné schránky se všemi prvky aktivní a pasivní bezpečnosti – ho nechrání skoro nic – přilba a třeba nějaké ty chrániče, ale jinak je to velice křehká pohybující se věc, takovej cyklista.

Když potkáte cyklistu, měli byste být vlastně rádi a cyklistiku ve městech a obecně podporovat. Proč?
Představte si, že by onen cyklista místo na kole jel autem… Bylo by to jedno auto navíc na křižovatce před vámi, jedno další zdržení a prodoužení kolony. Navíc cyklista vám svým kolem těžko zabere místo k parkování a tak dále.
A pokud využije cyklostezky, vůbec se s ním nepotkáte a všechno by to bylo skvělé, jen kdyby těch stezek bylo víc. Cyklisté by se nebáli a řidiči by si z nich nervali vlasy.

Když předjíždíte cyklistu, dejte mu co největší prostor! Člověk na kole může velmi nečekaně najet trochu doleva (třeba když objíždí kanál nebo ďouru)… Takže kuk do levýho zrcátka, mám tam místo, že bych se tam vlezl třikrát? tak objíždím ze široka! A nemám tam místo? Strpení, klid, tolerance. Buďte rádi že cyklisté jezdí na kraji silnice – klidně by si mohli zabrat celý jízdní pruh a poserte se z nás, autíčkáři!

No a ve chvíli, kdy už je bezpečné cyklistu předjet, prosíme zlehka, i když máte dvoulitr zbytečného benzínožrouta, člověk má strach když se ta věc, co se mu nedočkavě lepila na prdel najednou na plnej kotel v půlmetrový vzdálenosti od něho rozjede až to burácí na celou ulici. Fuuu… nepřál bych vám ten pocit.

Tak já nevim. Byl to takovej obecnej mravoučnej blábol, nebo si z toho něco odnášíš, čtenáři?